Rozhovor s Václavem Pechem ml. před sezónou 2001 |
Plzeň, 16.2.2001 |
Všichni fandové rally již
jistě vědí, že populární plzeňský jezdec Václav Pech ml. vstupuje do letošní
sezóny v automobilových soutěžích s novým vozem kategorie WRC. Sešel jsem se s
Václavem, abych mu položil několik otázek. Povídali jsme si nejen o nové sezóně s
novým autem, ale také o rallysportu obecně. Když se člověk pouští do nějaké náročnější činnosti, tak si vždy na začátku stanoví nějaký cíl, nebo má alespoň nějakou představu o výsledku svého snažení. S jakým cílem jste vstupoval před třemi roky mezi soutěžáky vy? Chtěl jsem prostě rally jezdit. Můj táta se pohyboval v automobilových soutěžích více než 20 let a já se tohoto dění samozřejmě účastnil. Ať už to bylo při přípravě auta v garáži, nebo potom později, když už otec nejezdil za Mladou Boleslav, jsem se účastnil i vlastních soutěží. Zhruba od jedenácti let jsem s ním jezdil snad všude. Já osobně jsem nejdříve začal jezdit rallycross, ale to nebylo ještě to pravé. A před třemi roky se mi povedlo tátu přesvědčit a pustil jsem se do rally. Musím říci, že bez jeho podpory by to snad ani nešlo. V životě je vždy něco za něco. Co vám rallysport dal a co naopak vzal? Mám pocit, že mě rally pořád jen dává a nepřipouštím si, že by mě snad něco bralo. Ano, je to o odříkání, tento sport spotřebuje nejen obrovské množství peněz, ale člověk mu také musí obětovat většinu svého volného času. Když chcete jet na závody, strávíte spoustu hodin přípravou auta a pak těsně před soutěží jsou to dlouhé a úmorné hodiny při tréninku. Všechno musí být pečlivě připraveno a napsáno, ale pro mě to není ztracený čas. No a jestli myslíte, že jako mám míň času na holky, tak to ne, to myslím, že je v pohodě. V čem se cítíte silný a naopak v čem si myslíte, že máte rezervy? Mám opravdu radost, když na rally zaprší, když se na trať dostane bláto a další nečistoty z krajnice. Pak to totiž začne klouzat a to myslím, že mi vyhovuje. Na takovém povrchu se cítím dobře a hrozně mě baví, když auto jede ve smyku. A v čem máme rezervy? Na to se hůř odpovídá, ale myslím si, že ještě potřebuji získat takovou tu vyježděnost, tu jistotu a hlavně psychickou odolnost. Například: ještě se nám nepodařilo ani jednou dokončit Barumku, vždy jsme odstupovali těsně před cílem a vždy z velmi dobrého umístění. První rok to bylo pro takovou kuriózní technickou poruchu. Před delším úsekem soutěže, kde nebyla možnost servisu, jsme dolili plnou nádrž benzínu. Bylo tehdy strašlivé vedro a jak ten benzin pořád v nádrži koloval, tak se zahřát na vysokou teplotu a najednou auto přestalo fungovat. Zastavili jsme a už se to nerozjelo. Stačilo ale půl hodiny počkat a auto začalo zas bez jediného zásahu opět normálně fungovat, ale pro nás byl již konec. Před dvěma lety jsem celou soutěž sváděl velký boj s Arazimem a Gargulákem o vítězství ve skupině. Před koncem už nám Arazim ujel, ale na Garguláka jsem měl čtyři rychlostky před cílem najeto víc než půl minuty. To je náskok, který se za normálních okolností jen velmi těžko likviduje. Ale před námi byl dvojí průjezd velmi těžkou rychlostní zkouškou Pindula a někdo mi tehdy řekl: “víš, že tady ten Gargulák bydlí, on tou silnicí jezdí každý den do práce, ten to tu má zmáknutý, jako nikdo druhej. S přehledem ti tu půlminutu tady naloží.” Zapracovala psychika a na první Pinduli jsme šli ven, urazili kolo a protože před námi bylo nejméně 30 ostrých km vložek, tak jsme vzdali. No a loni? Dvě rychlostní zkoušky před koncem jsme drželi druhé místo v N-kách a osmé celkově před Jandíkem a před Siberou s náskokem více než 20 sekund. Prostě nebylo co řešit. Dohodli jsme se s Petrem Uhlem, že pojedeme na jistotu, ale nějak jsem se příliš soustředil na to abych nebyl zbytečně rychlý a před jednou zátočinou, kde se brzdilo z velké rychlosti jsem šel na brzdy až příliš brzo, takže několik desítek metrů před odbočením jsem měl už skoro nulovou rychlost. Viděl jsem, že tam stojí spousta lidí, a tak jsem naopak ještě trochu přidal, aby z toho průjezdu ti diváci taky něco měli. Jenže auto popolítlo a už se to nedalo vybrat. Skončili jsme v příkopě. Měli jsme jen rozbité světlo a auto normálně fungovalo. Petr na mě křičí: “jeď, jeď dál!” Zařadím zpátečku a při couvání zpět na vozovku jsme lyžinou, která chrání motor, najeli na nějaký zaasfaltovaný pařez, kola se dostala do vzduchu a už jsme se odtud nedostali. No řekněte, není to pech? Mě osobně se na rally líbí, že je to taková všestranná disciplína. Záleží na mnoha okolnostech a na mnoha vlastnostech člověka, aby ve výsledku uspěl. Často nestačí být nejrychlejší, musí se také jet takticky, musí být správná strategie, důležitá je týmová spolupráce atd. Často rozhodují detaily, často je v úspěchu skryta psychologie. Co vás na rally nejvíc baví? Já to neberu tak vědecky, mě nejvíc baví ten pocit z rychlé jízdy v perfektně fungujícím autě po úzkých cestičkách, přes horizonty, přes nerovnosti a ve volné krajině. Ano, na okruzích lze auto ještě více odladit a jezdit určitě větší rychlostí, ale s rally se to nedá srovnávat. Ten zážitek z rychlosti třeba na úzké lesní cestě, ten je jedinečný. Máte raději kratší soutěže např. rallysprinty, nebo dlouhé dvoudenní rally? Takhle to nerozlišuji, obecně se dá říci, že mám rád všech soutěže, ale pravda, některé mám více oblíbené. Rallye Šumava - velmi těžká soutěž, často zimní počasí způsobuje nepředvídatelné věci na trati. Je to jediná soutěž u nás, kde potřebujete ledového špióna. Úzké cesty, které vedou přes šumavské kopce. Jo, tohle rally je mi asi nejbližší, to mám nejraději! Ostatní soutěže jsou také pěkné, například náročné a členité úseky v Liberci nebo na Bohemii i třeba Příbram se mi líbí. Krumlov, to je pro mě soutěž s takovou zvláštní atmosférou, mám k ní velký respekt. A nejen proto, co se na této soutěži v její historii už všechno stalo. Jsou tu velice rychlé úseky, ale málokdo si uvědomuje, že taková zvláštní obtížnost této rally spočívá v tom, že se jede v květnu, kdy vyroste první vysoká tráva, stromy kolem trati kvetou a to vše dohromady velmi ztěžuje orientaci. Úzké silničky jsou najednou ještě užší a není vidět na krajnici, takže nevíte, jestli tam můžete “šlápnout” či nikoliv. Takhle loni skončil Šimr, který trefil betonový panel, zarostlý trávou. Kdyby to bylo v jiném ročním období, určitě by se mu to nestalo. Loni se očekával boj o mistra v N-kách po přestupu Garguláka mezi nejsilnější vozy právě mezi vámi a Arazimem. Během roku jste ani jednou v přímém souboji Arazima neporazil. V čem vidíte hlavní příčinu? Asi je to moje vina a v žádném případě se nechci vymlouvat na techniku, ale v každém závodě jsme měli nějaký problém. Naše Subaru bylo v loňském roce přeci jen krůček pozadu za Mitsubishi, se kterým jezdí většina ostatních, a tak jsme techniku měli vyšponovanou až na doraz abychom udrželi krok. Z toho pak logicky přicházely technické závady. Vrchol smůly pak byl v Příbrami na samý konec sezóny, kde jsme přišli o naše dobré umístění ve skupině N. Tam se nám přihodilo snad úplně všechno, co se zlého na rally může stát. Například po nočním mrazíku jsme druhý den ráno nenatočili auto, museli jsme tlačit a chytli jsme hned penalizaci. Pak už jsme tu soutěž jeli jak se říká “na krev a šroubky”, buď a nebo, A ono bylo nebo. Nebylo z tohoto pohledu pro vás konečné umístění zklamáním? Určitě to pro nás bylo velké zklamání. Začalo to na Barumce, kde nám opravdu stačilo dojet a měli jsme úplně jinou pozici. No a smůlu na Příbrami jsem již popisoval. Letos pojedete v jiné skupině, takže můžete jako nezaujatý pozorovatel odhadnou vývoj v N-kách. Tipněte si vítěze ve skupině, kterou zrovna opouštíte? Arazim (bez zaváhání). Za ním bude určitě velký boj. Jirka Tošovský tady má určitě nejlepší techniku a je nejvíce rozježděný. Skupina bude velmi vyrovnaná a myslím si, že velké šance na dobrý výsledek bude mít Láďa Výška, který po nás “podědí” Subaru. A nyní k letošní sezóně. Dlouho se šířily neověřené informace o Vašem přestupu mezi nejsilnější vozy kategorie WRC. Nyní již vešlo ve známost, že letos pojedete s Corollou od JM-engeenering. Můžete k tomu něco podrobnějšího dodat? Ano, podepsali jsme s JM-engeenering myslím oboustranně velmi výhodnou smlouvu na pronájem vozu Toyota Corolla WRC. Hledali jsme pronájem vozu této kategorie i v zahraničí a vedli dokonce na několika místech jednání. Nakonec jsme dali přednost této české firmě. Myslím si, že svoji práci dělají dobře a ostatně výsledky hovoří jasně, jejich vozy vykazují vysokou spolehlivost. Je jasné, že Corolla WRC už nepředstavuje tu špičku techniky, ale je to pořád auto, které má na vítězství. Máte za sebou již nějaký test tohoto vozu? Vaše první dojmy? Mám za sebou první svezení s tímto autem, zhruba 30 km. Moje první dojmy jsou asi jako u každého řidiče, když si sedne do nového, pro něj neznámého auta. Dá se srovnat WRCčko s tím vozem, se kterým jste jezdil loni? V čem jsou největší rozdíly? Ve výkonu. To auto neuvěřitelně jede. Ale opravdu v tuto chvíli nejsem schopen nějakých podrobnějších srovnání, v autě jsem seděl jen chvilku. Více vám k tomu povím po Rally Šou v Blovicích, to už budeme mít za sebou 70 km vložek a první zkušenosti ze závodu s tímto vozem. Jaký je Váš program na letošní rok? Máme v plánu absolvovat s Corollou všech sedm soutěží, které se započítávají do MČR v rally. Kromě toho již zmíněné Rally Šou Blovice a dále budeme jako reprezentanti ČR startovat se Subaru WRX na několika soutěžích v zahraničí v rámci Mistrovství zóny střední Evropy. Vím, že je nyní velmi složité odhadnou vaše šance na umístění na špici v MČR, ale pravděpodobně máte nějakou představu, co budete považovat za dobrý výsledek? Nemáme stanovený žádný cíl. Budeme nováčky v té skupině nejsilnějších vozů a navíc jako jediní z té špičky, která letos ohlašuje start s WRCčky přicházíme ze skupiny N a nemáme zkušenosti s A-čkovými stroji. Určitě chceme uspět a umisťovat se pravidelně v popředí v absolutním pořadí. Důležitější budou pro nás zkušenosti, které letos s touto technikou načerpáme. Konkurence bude velmi tvrdá, pojede řada WRCček, krom toho již jen na Šou do Blovic je ve startovní listině 4x vůz Toyota Celica GT-4. Váš osobní odhad, kdo bude mít největší šanci na získání titulu? Já si myslím, že ten souboj se odehraje mezi Romanem Krestou a Tomášem Hrdinkou. V obou případech se jedná o kvalitní jezdce, kteří vůči nám ostatním budou mít několik výhod. V první řadě je to velká vyježděnost, Roman téměř neustále trénuje se Schwarzem a Tomáš ohlašuje na letošek opravdu nabitou sezónu, takže najezdí v ostrém autě také velké množství kilometrů. A pak myslím, že v těchto dvou případech se jedná o soutěžní týmy, které jsou perfektně finančně zajištěny. A ono se pak jinak jede, když víte, že tomu můžete dát sem tam nějakou lehčí ranku. Pokud pojedou všechny ohlašované vozy WRC, tak to bude v našem mistrovství velmi zajímavé. Celkem logicky se objevilo Vaše jméno ve startovní listině na Šou v Blovicích. Je to ideální možnost odladit vozidlo a vyzkoušet jeho možnosti před ostrým startem sezóny na Šumavě. Nebo jdete do tohoto rallysprintu s jiným záměrem? Náš prvořadý cíl v Blovicích je sžít se s autem. Corolla je po technické stránce dobře připravena, takže ladit vozidlo nebude třeba. Maximálně budeme zkoušet různé nastavení podvozku, ale jak jsem již uvedl, hlavně jedeme proto, abychom si zvykli na nové chování tohoto bezesporu silnějšího auta. V tomto autě je pro nás vše nové, například je tu sekvenční převodovka, řadí se pod plným plynem, všechno je rychlejší a tudíž je na vše méně času. Potřebujeme absolvovat tuhle soutěž, abychom si vše vyzkoušeli. Loni jste dlouho na Rally Šou v Blovicích jel na vítězství. Pak přišlo jedno kolo navíc na okruhu v Komorně a následný propad ve výsledkové listině. Jak to tehdy bylo? Nám se v Blovicích vždy dařilo a i loni jsme s N-kem jeli na absolutní vítězství. Během dne se celkem třikrát jela rychlostní zkouška v Komorně, která je okruhová a byly stanoveny 4 okruhy na každý průjezd RZ-ty. Vše šlo hladce až do okamžiku, kdy jsme přijeli na Komorno podruhé a od časoměřičů jsme se dozvěděli, že jsme vyloučeni, že jsme v prvním průjezdu jeli o kolo méně. Takže při posledním průjezdu jsme si řekli, že pojedeme pro lidi a jezdili jsme smykem, kde to šlo. Když jsme měli čtyři okruhy, povídá mi Petr: “tak teď máme čtyři jako ráno, tak dej ještě jeden.” Objeli jsme ještě jednou a poté jsme obdrželi informace, že poprvé to bylo správně a naopak nyní jsme jeli kolo navíc. Tak jsme chytli zhruba minutu navíc a ještě jsme se pořádně zapotili na poslední rychlostní zkoušce, abychom se dostali zpět alespoň na druhé místo. Už pravděpodobně znáte trať. Vyhovují vám tyhle blovické rychlé asfalty, nebo máte raději jiné povrchy či tratě? Viděl jsem pouze mapky RZ na internetu, ale jede se v podstatě po známých úsecích v okolí Blovic a tyhle tratě nám vždycky vyhovovali. Uvidíme, jak nám to půjde s Corollou. Díky za rozhovor a přeji vám hodně úspěchů v letošní sezóně? Taky děkuji a zdravím všechny čtenáře internetovského magazínu RallyeJournal.cz . Jaroslav Štauber www.RallyeJournal.cz |